Jak dobře známe starověký Egypt? Známe opravdu jeho reálie? Není to tak dávno, co jsme o Egyptu měli jen kusé informace z druhé nebo třetí ruky. O skutečnější podobě této dávné kultury jsme se začali dovídat až v posledních stoletích.

Představme si zde "nejznámější" fakta o Egyptu a podrobme je zkoumání. Možná vás překvapí, jak je naše představa o Egyptu upravená a převzatá. Myslíme si, že jej známe, Egypt však dosud představuje hádanku, k jejíž podstatě se teprve musíme dostat.

Faraon

Když se řekne Egypt, co si vybavíme? Na prvním místě co nás napadne, bude zřejmě faraon jako typický obraz egyptské kultury. Slovo "faraon" se však nikde v klasických egyptských nápisech a textech neobjevuje.  Ani na majestátních obeliscích, ani v pyramidách, ani v chrámových nápisech se králové a stavitelé těchto památek nikde tímto titulem nepodepisují, nikde o sobě nepíší, že by byli "faraoni". Navíc slovo "faraon" nám známá egyptština vůbec nezná. Existují některé podobné výrazy, u nichž vědci usuzují, že z nich toto pojmenování vzniklo, ale nezvratně dokázáno to není, a ani těmito příbuznými slovy se žádný panovník podle dochovaných památek netituloval (až na pár výjimek v pozdní době).

Pyramidy

Možná spíše jako první co vás napadne, když se řekne Egypt, budou slavné pyramidy. Ale ani slovo "pyramida" není egyptské, nebo nevíme, že by bylo. Hlavně se nikde, podobně jako v předcházejícím případě, neobjevuje; nikde v celých egyptských památkách - v literatuře,  v nápisech na stavebních památkách atd. se slovo "pyramida" nenalézá. A nejen slovo... V dochovaných literárních památkách Egypta se nikde nehovoří o pyramidách v jakémkoliv smyslu nebo podobě, ani v samotných pyramidových textech. A už vůbec ne o jejich účelu nebo  o jejich stavbě. Kdybychom neměli tyto nepřehlédnutelné stavby přímo před očima, kdyby se nám nějakým zázrakem nedochovaly až do naší doby, z původních egyptských zdrojů bychom se o nich nikdy nedozvěděli. Jako by nebyly, neexistovaly. "Pyramida" je druhé slovo nerozlučně spjaté s Egyptem, jak jej dnes známe, které však je původním literárním památkám Egypta zcela neznámé.

Sfinga

Musím vás zklamat, ale ani "sfinga" není egyptské slovo. Je to slovo řecké. Jak jí říkali sami Egypťané není úplně jisté, někteří usuzují, že ji představovalo božstvo "Aker", možná také božstvo "Haremachet". Jestli je to tak, s jistotou nevíme - egyptské záznamy o sfinze nemluví, a tak se můžeme jen dohadovat.

Kleopatra

Nejznámější egyptská královna. Její pohnutý osud se stal námětem mnoha knih a filmů. Jenže vůbec není pravda, že by byla Egypťankou - Kleopatra byla Makedoňanka, resp. Řekyně. Pocházela z makedonského rodu cizích vládců, kteří Egypt dobyli a ovládli. Místo domácí šlechty dosadili vlastní a sebe jmenovali králi a panovníky. Dokazuje to i její jméno, které je řecké - patří do řecké jazykové skupiny podobně jako např. Eupater, Antipater, Alexandra apod. Je paradoxní, že z egyptských dějin je známá právě tato cizí královna, zatímco osudy domácích egyptských panovníků jsou takřka neznámé.

Sarkofág, skarabeus, mumie, papyrus, obelisk, hieroglyfy...

Je řada slov, které pro nás jsou téměř synonymy Egypta, jako ta zde uvedená. Jsou to klasicky egyptské pojmy, které se nám zřejmě vybaví, když se řekne Egypt. Ale už podle podoby slov se dá poznat, že to nejsou egyptská slova, opět jsou většinou řecká, příp. arabská; Egypťané je za své doby nepoužívali, ani neznali.

Nil

Ano, ani slavný Nil, synonymum pro Egypt, posvátná řeka, která dala této vyspělé civilizaci život, není egyptské slovo - Egypťané tak svou řeku nikdy nenazývali, například už jen proto, že neznali hlásku "L". Tak ji pojmenovali Řekové a po nich pak celý svět. Někteří vědci říkají, že Egypťané nijak svou řeku nepojmenovávali, což je zvláštní teorie. Je však pravda, že egyptské prameny skutečně nedávají žádné jasné jméno. Jsou další teorie, které uvažují různá možná slova - nejblíže pravdě se jeví, že Egypťané ztotožňovali svou životadárnou řeku s božstvem Hapi, nositelem záplav, úrodnosti, bohatství a prosperity, a tak ji i nazývali.

Bohové Egypta

Jména bohů Egypta se dostala do známosti Evropy prostřednictvím řeckých učenců. Ti ale místní jména upravovali podle svých vlastních náboženských představ. O egyptských bozích tak hovořili jako o Diovi, Herkulovi nebo např. Poseidonovi. Pokud výjimečně zaznamenali skutečný název božstva, stejně si jej jazykově upravili, aby zněl řecky. Odtud máme jména egyptských bohů, která dnes používáme - Osiris, Isis, Anubis.

Města

Místní názvy egyptských lokalit, měst a hlavních chrámů jako Héliopolis, Karnak, Luxor, Dendera, Théby, Alexandrie, Káhira a Gíza vznikly pojmenováním od cizinců - Řeků a Arabů. Skutečně původních egyptských je hrstka nebo se částečně zachovaly v soudobém názvu. Kdybyste dávného Egypťana chtěli nasměrovat do Gízy, nevěděl by, o čem mluvíte.

Egypt

Nakonec je to i samotný výraz pro egyptskou zemi, který není původní - je to cizí pojmenování a s původním jazykem Egypta nemá nic společného. Má se za to, že Egypťané mohli svou zemi nazývat "Khemet". Ale stejně tak nemuseli, je to opět jen náš odhad, vzhledem k nedostatku znalostí. Sami Egypťané nám situaci nijak neulehčili. Přestože popsali desetitisíce stran textů a tisíce čtverečních metrů nápisů, popsali v nich jen okrajově to, jak vypadala jejich společnost, jejich životy, něco o sobě, co by nám přiblížilo jejich svět. Veškerá jejich tvorba se týkala náboženských představ a byla náboženským účelům podřízená. Navíc, jak bylo naznačeno, celá kultura byla převzata cizinci a nahrazena, možná podobně jako když Rakousko Uhersko poněmčovalo český národ až k téměř úplnému zániku češtiny. Mnoho faktů si musíme s obtížemi domýšlet.

Egyptská tajemství stále neodhalena

Taková je tedy bilance nejznámějších faktů o dávném Egyptu. Mnoho současných pohledů a předpokladů vzniklo na základě antických tradic, které byly samy nepřesné - až do 18. století jsme vše o Egyptu znali pouze z převyprávění dávných Řeků. Ti byli v podstatě jediní, se kterými byli Egypťané v posledních staletích své existence v kontaktu, a tak to co o nich víme, víme jejich prostřednictvím. Řekové byli ovšem velmi hrdí na svou kulturu, na svou vlast - a na všechny ostatní se dívali s větším či menším opovržením, i když vždy něco tu a tam z barbarských tradic obdivovali, a třeba i přejali. Jejich popis Egypta byl značně zkreslený - zaznamenávali jen něco a většinou nepříliš věrohodně. Měli navíc zvyk pojmenovávat cizí věci pojmy jim známými, aby jim lépe rozuměli a byly jim bližší. Je to podobné, jako když Češi nazývají Němce "Němci". Kdybychom Rakušanovi řekli, že je Rakušan, nerozuměl by nám, nevěděl by, o čem je řeč, vlastním jazykem se nazývá "Österreicher". Češi stejně tak nazývají některá německá města českými názvy: Mnichov místo München, Drážďany místo Dresden apod. Podobně "Cikánům" jsme toto (ve skutečnosti posměšné) jméno dali my, Evropané; to, že oni sami se nazývají jinak, nám nijak nevadilo. To samé kdysi dělávali Řekové s egyptskými názvy. Dokud nebyly rozluštěny původní hieroglyfy, měli jsme pouze tyto řecké výrazy a egyptské téměř žádné. Stejně tak zkreslené jsou egyptské reálie včetně historie, které byly od Řeků přejaty dalšími historiky a vědci a utvořily základ soudobého vědění o Egyptu. Naštěstí máme dnes přístup k originálním textům, i když texty samotné nemohou věrně reprodukovat tehdejší reálie; máme však alespoň něco a můžeme si tvořit o něco skutečnější představu Egypta z přímějších zdrojů - můžeme zkoumat zachovaná svědectví přímo od Egypťanů samých.

Ladislav Zelinka
spiritualista, spisovatel a vizionář