Lidské smysly můžeme přirovnat k multimediálnímu záznamovému zařízení, které zahrnuje všechny smyslové kvality člověka, k nejdokonalejší kameře, která snímá nejenom obrázky, tak jak přicházejí, ale snímá též vůni, zvuk, chuť či hmatový vjem okamžiku. Tyto obrázky se člověku vrývají do paměti.

Bylo vyzkoumáno, že čím emotivnější zážitky jsou a čím větší je počet smyslů, na něž působí, tím lépe se zážitky pamatují a posléze také vybavují. Lidskou psychiku pak tvoří souhrn těchto zážitků – obrázky, způsoby jejich spojování (asociace) s jinými zážitky, síla a mocnost smyslů, za pomocí kterých jsou tyto zážitky vnímány a posléze také interpretovány. V neposlední řadě psychický stav člověka tvoří též jeho vlastní představy – vnitřní obrazy, které si často člověk sám vymýšlí a domýšlí… A přiznejme si, tyto obrazy nemají často nic společného s tím, co je ve skutečnosti pravda. 

Říká se, že člověk má žít v přítomnosti, tedy vnímat jen to, co je právě „teď a tady“. Je to totiž energeticky nejméně náročné a vlastně také nejvíc vzrušující – to když plnými smysly vnímáme právě jen to, co je přítomné; barvu kůry palmy, její drsnost, vůni kokosového mléka, jasně oranžovou barvu kokosového plodu, nasládlost a kyselost kokosového mléka, jeho mléčné zabarvení, každý stisk klávesy na počítači, poznávací znaménka na klávesách písmen j a f…

Meditace ve východním pojetí je vědomou vizualizací (vnitřní představou) konkrétního objektu.

Co je meditace

Než přistoupíme k tématu meditací, ujasněme si pojem samotného výrazu meditace. Pro naše potřeby nebudeme meditaci považovat za rozjímání. Tento výraz není synonymem slova meditace. Nenecháme tedy na základě přečteného textu nebo vnímaného předmětu myšlenky, ať si volně plynou. Meditace není rozhodně ani interpretací toho, co nás právě napadne. Slovem meditace zde naopak zcela výhradně myslíme maximálně koncentrované soustředění se na jeden objekt, barvu, zvuk, tvar (často ještě v přesném a konkrétním místě lidského těla), a to po dobu alespoň několika desítek sekund až několika minut. Správně koncentrovaná a hluboce ponořená meditace po dobu jedné minuty má daleko větší efekt, než hodinová povrchní snaha prostoupená mnoha a mnoha odvádějícími myšlenkami…

S meditacemi je to podobné jako s informačními kapkami Joalis. Vždyť taková meditace je vlastně také informací, kterou vkládáme do těla prostřednictvím svého vnitřního zraku. Má cenu ji provádět denně alespoň po dobu dvou týdnů, lepší jsou týdny tři. Nejméně dvakrát až třikrát denně, je jedno v jakou denní dobu, ideálně tehdy, když vás to právě napadne a cítíte potřebu ponořit se do vizualizovaného předmětu. Když náhodou jeden den zapomenete, nic se nestane. Efekt, stejně jako u detoxikačních kapek, ucítíte již velmi brzy – když ne hned, po několika dnech cvičení zcela určitě. Tři týdny jsou dostatečná doba na to, aby se cvičená vizualizace zafixovala a stala se psychologickou výbavou člověka na dlouhou dobu, pokud ho okolnosti nepřinutí se ke stejné vizualizaci po čase vrátit, často v jemnější, vytříbenější a koncentrovanější poloze, než tomu bylo předtím.

(pokračování příště)