Bylo před Vánocemi roku 2003, předvánoční přípravy vrcholily, v domácnosti panovala každoroční nervozita, aby se na něco nezapomnělo. Snad každý z nás v tento předvánoční čas naplněný příjemným očekáváním zavzpomíná na své milé a blízké, zejména ty, kteří nás již navždy opustili a my si nyní s láskou a někdy i smutkem v srdci připomínáme ony krásné a nezapomenutelné chvíle prožité v jejich přítomnosti.

Také v rodině Richterových probíhaly naplno vánoční přípravy. Přestože paní Richterová byla plně zaměstnána pečením cukroví, všimla si zvláštního chování svého pejska, který nervózně a běhal od ní z kuchyně do obývacího pokoje k židli u stolu a zpět, jako by ji chtěl na něco upozornit. Když se podívala do obýváku, nechtěla věřit svým očím. U stolu seděla jakási matná, mlhavá a nevýrazná osoba, mající jednu ruku opřenou o stůl a upřeně se dívala na paní Richterovou. Ta okamžitě poznala, že se jedná o jejího milovaného otce, který zemřel již v roce 1964 ve věku 58 let. Postava se nehýbala a nic neříkala. Než se paní Richterová vzpamatovala, rychle zmizela. Tato záhadná příhoda se stala odpoledne 19. prosince 2003.

Tajemná návštěva

Když se paní Richterová nyní ve vzpomínkách k této události vrací, říká, že z této záhadné a zvláštní příhody nebyla nijak stresovaná, ani překvapená. Prožívala tuto nevšední příhodu, jako by to bylo nějaké normální setkání s otcem, když ještě žil. Vždy se na ni díval tak, jak se dívala ona mlhavá osoba v obývacím pokoji. Nyní si klade otázku, proč se duch jejího otce po tolika letech, jež uplynuly od jeho smrti, objevil, co jí přišel tímto způsobem sdělit, jak si to má vůbec vysvětlit? Přitom se objevil v bytě, ve kterém za jeho života nikdy nebyl a být nemohl, protože se jedná o nový moderní dům, který byl postaven teprve v roce 2000 na místě, na kterém předtím žádný dům nestál. Protože paní Richterová trpěla, vzhledem ke svému věku, určitými zdravotními potížemi, domnívala se, že ji otec přišel upozornit na to, že již brzy asi odejde za ním. Tato myšlenka ji pronásledovala až do doby, než se s tím, co se jí přihodilo, svěřila svému známému, který se zajímá o psychotroniku, a tento záhadný případ spolu probrali a hledali možný důvod návštěvy ducha jejího otce.

Nepokojný duch

Je známo, že podobné případy se stávají, když duch zemřelé osoby je s něčím nespokojený, když má nějaké přání, které by se mu mělo splnit a nesplnilo. I v tomto případě se také může jednat o nějaké nesplněné přání otce paní Richterové, které ještě za svého života měl. A právě v této souvislosti si uvědomila, že její tatínek si přál být pochován v Českých Budějovicích, kde měl již zajištěný svůj hrob. K tomu však nedošlo. Za svého života žil v malé vesnici u Nových Hradů, kde pracoval, a k tomuto jihočeskému koutu měl vřelý vztah. Po pohřbu byly jeho ostatky synem – bratrem paní Richterové – převezeny v urně do Prahy a uloženy do hrobu, který patřil jeho manželce. O tom však paní Richterová nevěděla. Protože otce velice milovala, měla k němu krásný vztah a on k ní také, je jí líto, že otec, který měl velmi těžký život, ovdověl a zůstal sám s pěti dětmi, prodělal válečný kriminál, byl postižen těžkou chorobou, jíž nakonec podlehl, nemá ani po smrti důstojný odpočinek. Nepřišel proto jeho duch na tuto skutečnost upozornit? Nebude se jí i nadále zjevovat, dokud nebudou jeho ostatky důstojně uloženy tam, kde si přál? Paní Richtwrová se rozhodla, že splní tatínkovo přání a převeze jeho ostatky do Českých Budějovic.

Neviditelný rádce

Paní Richterové se v nedávné době stala ještě další záhadná věc, kterou si spolu s manželem nedokáží vysvětlit. Oba bydlí v krásném novém a moderním bytě v Praze, kam se přestěhovali v roce 2000. Na nočním stolku v ložnici má paní Richterová umístěnou fotografii svého tatínka. Jemu se často svěřuje s tím dobrým i špatným, co v životě prožívá. A tak se mu nedávno svěřila i s tím, že doma ztratila, nebo někam uložila dva zlaté prstýnky a nemůže je přes veškerou snahu nikde najít. Ona i její manžel několikrát prohledali všechny zásuvky, ale marně. Jaké bylo její překvapení, když krátce nato, co se s problémem svěřila svému otci, našla oba prstýnky v zásuvce svého nočního stolku, kde oba ležely na nápadném místě. Jak se tam dostaly, je pro ni velkou záhadou. Má na tom zásluhu duch zemřelého otce? Protože v bytě bydlí manželé sami, není možné, aby prstýnky do nočního stolku uložil někdo jiný.

Podobný případ byl nedávno uveřejněn v jednom časopise. Jisté paní tragicky zemřela její pětiletá dcera. Maminka na ni stále vzpomínala a když měla nějaké problémy, vždy šla k její fotografii a prosila ji o pomoc. Ve velké většině případů jí bylo vždy vnuknuto, co má udělat. Rady odněkud shůry vycházely natolik, že z toho bývala v šoku. Například jednou na rozlehlé zahradě u své kamarádky, pokryté spadaným listím, ztratila náušnici. Vzala fotografii své zemřelé dcery do rukou a poprosila ji o pomoc. Pak šla náušnici hledat. Během chviličky ztracený šperk bez problémů našla. Pomáhal i v tomto případě duch zemřelé dcery? Jak si lze tuto a podobné záhadné skutečnosti vysvětlit, zatím nevíme...

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 04/2009.