Kdekdo včetně novinářů je znechucen stavem a úrovní politického života. Máme tolik novinářů a politologů, ale ještě jsem neviděl stať nebo článek, který by se zabýval nalézáním a rozborem základní příčiny úpadku této situace.

Všichni stále mluví jen o nedostatku ekonomického růstu jako příčině špatného stavu společnosti. Je to však skutečně klíčová příčina nespokojenosti většiny národa? Anebo publikující analytici a společenští vědci pro svou materialistickou indoktrinaci nejsou schopni jiných analýz, než těch, které se zabývají penězi? Pokusím se proto o nematerialistický pohled na stav naší společnosti sám, jako společensko-vědní laik. Nikdo se nebude se mnou přít, když napíši, že v důsledku demokracie je společenský a tím i politický život determinován způsobem myšlení rozhodující většiny populace. Odborněji řečeno "paradigmaty myšlení rozhodující masy občanů" (paradigma - neuvědomovaná zásada poznání, považovaná za nepochybnou). Vžité způsoby myšlení a manýry rozhodující většiny populace ovlivňují atmosféru společnosti dokonce víc, než přímo psané zákony. Tento jev se však stane "něco" vypovídajícím až tehdy, když odhalíme to, co je tím rozhodujícím činitelem pro vytváření těchto paradigmat v podvědomí lidí. K překvapení "bojovníků" za výhradně vědecký přístup k poznání světa to není, a nikdy nebylo, rozumové poznání. Tito vykladači podstaty světa nepřipouští, že svět i člověk mají kromě materiálního i nemateriální neboli iracionální rozměr. A právě tato iracionální stránka podstaty světa nejvíce formuje podvědomé postoje lidí ve formě tzv. "životní filosofie" neboli náboženství, protože jen náboženství dává odpovědi na prvotní otázky člověka - otázky typu: kdo je, proč žije, co vlastně svými smysly kolem sebe pozoruje, jak se chovat atd. Věda není těchto odpovědí schopna jakožto produkt hmotného rozumu, protože k jejich zkoumání nemá nástroje. Počátek existence světa a člověka je totiž zakotven ve stavu před vznikem hmotností. Následky "velkého třesku" a "sestavené molekuly do těla člověka" proto nemohou zkoumat ani pochopit příčiny a pohnutky hybné síly těchto dějů. Přitom právě takové odpovědi konstituují základní postoje člověka ke světu a k sobě samému. Je to tedy oblast tzv. "nadracionality", která formuje paradigmata řídící podvědomí. Teprve s důsledky jejich působení operuje pak i rozum.

Který výklad světa je ten pravý?

Člověk jako jednotlivec není v drtivé většině schopen otázky, které jej vnitřně svírají, i když si to ani neuvědomuje, uspořádaně a v jednotném systému odpovědět. Jednotlivec se proto ochotně připojuje, z části z neznalosti, z části z duchovní pohodlnosti, k některému hotovému filosofickému výkladu světa. Masovým připojením lidí k určitému typu výkladu světa se tak z původně filosofického výkladu stává náboženství. Lhostejno, zda k výkladu světa používá nehmotné pojmy jako Bůh či duše, nebo nikoliv. Náboženství je respektování a uctívání. Používá-li autor daného výkladu světa pojmy z roviny nehmotné dimenze, je označen jako prorok. Jestliže ne, je kultovním "filosofem".

Výkladů světa je mnoho. Jak ale nalézt ten, který je blíže k pravému poznání celé existující skutečnosti? Podle mne to lze jen na základě reálně fungujícího, ze života odpozorovaného zákona příčiny a následku. Náboženskou terminologií se tomuto přístupu říká zákon setby a sklizně. Tedy v jeho duchu: Čím kompetentněji a silněji motivuje posuzovaný typ výkladu světa své stoupence k přetváření jednotlivého člověka v plnohodnotné osobnosti a komunitu v uspořádaný celek (civilizaci), tím více musí takový světonázor stát blíže k Pravdě!

Na Zemi existovalo po tisíciletí několik desítek "náboženských civilizačních okruhů". Současná technologicky a vědecky vyspělá civilizace však vznikla jen na typu křesťanského civilizačního okruhu. Tím podle zákona setby-sklizně (příčiny-následku) lze mít za prokázané, že křesťanský výklad světa byl ze všech dosud na Zemi se vyskytnuvších nejblíže Pravdě o reálné skutečnosti.

Křesťanství stabilizovalo řád světa

Křesťanství se před dvěma tisíciletími stabilizovalo jako "sloučenina" antického myšlení a zásad chování židovské sekty. Zavedlo respektování a uctívání takových duševních hodnot člověka, které nejen stabilizují myšlení a charakter jednotlivce, ale vytvořenými paradigmaty podvědomí umožňují účinněji než silové orgány státu regulovat společenské dění lidské komunity. Typicky to činí třeba "Desaterem božích přikázání". Bez stabilizace způsobu myšlení a cítění rozhodující masy lidí správnými stereotypy podvědomí neboli náboženstvím, se nemůže v žádné civilizaci ustavit společenské rozvrstvení, její stavy a třídy, které jsou nutné pro vznik a průběh dělby práce. Můžeme si ověřit v dějinách, že státy a říše nevznikají vojenskou silou, jak by se rozumově mohlo zdát. Ty, které tak vznikly, trvaly krátce a nic po nich nezbylo. Naopak státy a říše, které se pro své vyspělejší náboženství přeměnily v "civilizační okruhy", přetrvávaly tisíciletí. Dodnes po nich v místech jejich existence zbyla zbytková moudrost neboli kulturní dědictví, tedy přetrvávající paradigmata neboli kulty hodnot. Jestliže si toto uvědomíme, nalezneme, že naše současné "pokrokářské" módní nadávání na historické působení a skutečné chyby katolické církve u nás, je objektivně jednostranné a tím nespravedlivé. Na základě principu, že i člověkem vytvořené myšlenkové útvary včetně nespravedlivých kritik se nemohou ztratit, tento u nás k církvi rozšířený přístup zatěžuje české početné "katolíkožrouty" individuální karmou. Projevuje se často jako "slepota" k dědictví předků neboli hodnotám křesťanského kulturního dědictví. Naší národní vědomostní elitě už se přeci mělo stát dávno jasným, že bez předchozího prožití předností a vad křesťanských výkladů Ježíšova poselství, se nemůže nově konstituovat základna pro vyšší kvalitu duchovnosti. Ta, která se stane řídící ve vyšší civilizaci, do které v množině národů celého lidstva směřujeme. Považuji za jisté, že buď tuto novou vyšší duchovnost současná západní, skoro ateistická civilizace, nalezne a začne žít, nebo zanikne, jako kdysi říše Atilovy nebo Džingischánovy.

Přínos materialistického světového názoru

Domněle modernímu člověku se tradiční náboženské nauky a rituály jeví jako projev naivity přežívajících věřících. Pozoruje, že ti, kteří církvi stále věří, jsou stálým opakováním axiomů víry indoktrinováni a mají často ustrnulé myšlení. Na druhé straně jsou ve srovnání s masou konzumních brojlerů obecně vyrovnanějšími, komunikativnějšími a v životě spokojenějšími, což prokazuje, že někdy oprávněně či neoprávněně deklarovaný negativní vliv současného křesťanství na své členy není v nesprávnosti vyučovaných duchovních zákonů a prováděných rituálů, ale nepochybně v jejich zastaralé a neprohloubené formě podávání. Za současný úpadkový stav evropského křesťanství nemohou tedy jeho zakladatelé. Schopnost ?nasvítit? správné přístupy pro optimální průběh života člověka v hmotném světě byla omezena tehdejšími vyjadřovacími možnostmi a nízkým stupněm rozumového poznání lidí před dvěma tisíci léty. Kromě vymanění se z myšlení otupělého davu museli všichni duchovní vůdcové minulosti nejprve nalézt srozumitelnou formu výkladu chodu světa a pak "nadávkovat" to, co tehdy byli lidé schopni pochopit. Ptejme se současných kritiků náboženství, co objevného z hlediska vnitřní rovnováhy lidí a harmoničnosti společnosti přinášejí řadovým lidem stoupenci materialistického světového názoru? Jaké etické vlastnosti typu "Desatera" instalují současní "společenští vědci", ve skutečnosti tržní materialisté, do duší mas konzumentů? Nejsou jejich výklady světa obdobou onoho vtipu, kdy jeden chlapeček říká na písku druhému: "Jé, ty ještě chodíš na hrneček? To já už dávno dělám do kalhot!" Obdobně při výkladu vzniku člověka biblí a evolucionisty: "Jé, ty ještě věříš, že Bůh tě splácal z hlíny a vdechl do tebe duši? To já už dávno 'vím', že hlína se splácala v moje tělo vývojem sama a duši jsem měřením přístroji nezměřil!"

Schopnost lidí "štěpit čas" a vnímat nadčasovost

Jako "duchovnost" (spiritualitu) označujeme schopnost člověka vnímat nadčasovost reality, nebo dokonce věčnost (tím Boha - Podstatu světa). Neexistuje žádný hmotný tvor (zvíře), který by v trvání své existence štěpil a chápal kolem běžící čas na minulost, přítomnost a budoucnost. Tím méně se zvířata zabývají tím, co bylo před jejich momentální fyzickou existencí a co bude po ní (po smrti). Zvířata žijí stálou přítomností! Jejich paměť je jen součástí pudu sebezáchovy, jako minulost ji nevnímají. Schopnost člověka myšlením "štěpit čas" prokazuje, že v této bytosti je přítomen nějaký další druh nehmotné energie. Takový, který ve zvířatech není přítomen a který způsobuje, že se "zvíře člověk" chová jinak než všechna ostatní zvířata. Tuto energii označujeme jako "ducha" člověka. Podle zákona heuristiky, že "stejné je možné pozorovat a nazírat jen stejným" (určité vibrace jen nástroji v rovnorodých vibracích), se tím nepřímo prokazuje, že každý jednotlivý člověk má na rozdíl od zvířat nadčasovou, tedy nesmrtelnou podstatu (Ducha).

Příčina "blbé nálady"

Jakmile si všimneme schopnosti člověka vnímat nadčasovost, nutně se dobereme k poznání, že formulujícím činitelem kvality společenského a politického života je kvalifikovanost podvědomého zpracování prvků nadčasovosti nejprve vědomostní a mocenskou elitou, pak rozhodující masou komunity. Jsou to prvky nadčasovosti, které zpracované do etických axiomů formují způsob života elit. Vládnoucí vrstvu následně napodobuje rozhodující většina komunity. Jestliže jsme tedy nalezli poznání, že kvalita vnímání a žití prvků nadčasovosti neboli náboženství je rozhodujícím činitelem, který nastavuje myšlení a chování elit i "lidu", a tu v současnosti vnímáme jako špatnou, nalezli jsme původce oné současné "špatnosti" elity a lidu. Je to špatnost jejich přístupu k životu neboli náboženství! Tedy za současnou "blbou náladu" u nás a za krizi Západu obecně může špatné náboženství českých a západních vědomostních a mocenských elit. A tím je materializmus a ateizmus!

Tyto výklady světa jsou také náboženstvími a mají i své rituály. Vzpomeňme na První máje jako transformované poutě či "boží těla" poraženého katolicizmu. Zastánci ateizmu při nedokazatelném výkladu vzniku a běhu světa jsou typičtí tím, že odmítají vnímat řídící sílu světa, tedy "induktora" jeho zákonů - Boha. Agnostici na rozdíl od ateistů tohoto původce zákonů vnímají, ale jeví se jim jako nepochopitelný a nekomunikující s člověkem. I ateizmus a agnosticizmus se filosofickými přístupy ke světu a životu pokouší řešit nadčasové a nehmotné aspekty člověka. Nabízí však člověku paradigmata typu: žít se má, jak se dá, a po životě nic nebo kdo ví, co! (Jak shodné s činností současných vlád!). Rozhodujícím činitelem života má být podle ateistů síla jako v přírodě - zákon džungle. Ač závěry, k nimž ateisté na základě rozumových pochodů dojdou, nejsou stejně jako u ostatních "věrouk" hmotnými nástroji vědy a rozumu změřitelné, označují si je tito za "vědecké". Toto sebehodnocení je čistou lží.

Popřevratová politika, kultura a společenský život nepřivedla rozhodující masu lidí našeho národa k pocitu štěstí, ani k souladu se zemí a přírodou. Tím se vyjevilo, že řídící filosofie současné mocenské elity (materializmus) je špatná a upadlá. Skutečnou příčinou popřevratové kocoviny nejsou tedy ekonomické problémy, ale špatná organizace mocenských elit týkající se žití nadčasových hodnot člověka (spravedlnost, láska, zajištění možnosti tvořit každému). Mocenskou elitu s její filosofií egoizmu a zákona džungle nejprve demokraticky ustavila rozhodující většina občanů a následně na ni nadává. Zkráceně řečeno, příčinou současné společenské krize je fakt, že mocní tohoto státu pokračují v žití komunistického ateizmu, pouze si jej upravili v inovované "náboženství" egoizmu. Za nutnost života začali nenápadně vydávat a do zákonů promítat postoje, jejichž základními nevyslovovanými věroučným axiomy jsou zásady: urvi, co můžeš a po nás potopa! Současná společenská krize tedy není důsledkem nedostačující materiální spotřeby, ale je následkem vlády světonázorově nekompetentní a vyžírkové elity!

Jednostranný katolický výklad křesťanství

Než se pokusím východisko z naší a západní současné společenské krize nastínit, je užitečné se nejprve poučit u pokusů o výstup k harmoničtější společnosti, jak jsme je zažili v našich dějinách. Prvním, který bych chtěl rozebrat, je řešení, které volil páter Koniáš. Tento český vlastenec a altruista jej při hloubání o tom, v čem je dobový úpadek českého národa, nalezl v katolicko-evangelickém rozštěpení při chápání Ježíšova křesťanského poselství. Dovodil si, že kdyby se Češi jednotně semkli v katolictví, značně by jako národ zesílili a vzrostl by jejich evropský vliv. A vší svou silou se to jal uskutečňovat. Nepotíral Čechy a jejich knihy, jak to líčí evangelická a ateistická propaganda, ale nekatolický výklad křesťanství. Jeho záměr se nezdařil proto, že premisy jeho úsudku i soud sám byly vadné. Katolický výklad křesťanství byl a je jednostranný a jako takový nemohl být už akceptovatelný. Při české nátuře stálého hledačství "novot" neodpovídalo toto řešení národní povaze. Klasiky zmiňovaná "rozkydanost" Čechů naznačuje, že nejsou typem národa, kde jeden zapěje a dav to bez "rejpání" opakuje. Rozdíl národních povah dobře vystihuje známý vtip: "Jaký je rozdíl mezi Angličanem, Němcem a Čechem? Jeden Angličan - gentleman, dva Angličané - klub, tři Angličané - velmoc. Jeden Němec - velmi slušný a pracovitý člověk, dva Němci - dokonale pracující organizace, tři Němci - velmi nebezpečná banda. Jeden Čech - Ferda mravenec, práce všeho druhu, dva Češi - dvě strany, tři Češi - banda Švejků!? (Neboli obraz stavu současné mocenské elity.)

Druhý pokus - komunismus

Druhým historickým pokusem o domněle správnější než tržní nasměrování společenského pohybu národa byl komunizmus. Čeští komunisté pomocí strašení první republikou dosáhli světového prvenství. Není na světě národ, kde by v regulérních volbách získali komunisti 41 % hlasů, plus 14 % k nim konvergujících sociálních demokratů! To se stalo u nás ve volbách v roce 1946. Výsledek voleb byl projevem vůle národa v tom směru, aby se v osvobozené republice usilovalo o vyšší civilizační úroveň, než panovala za první republiky (tam totiž také bylo tržní hospodářství skoro vším). Jako návod k pochodu ke světlým zítřkům předložili ovšem komunisté dialektický materializmus, neboli ateizmus, podvodně se vydávající za vědecký. Protože dialektický materializmus je názor, svět vadně vykládající, rychle se musel dostavit společenský krach jako výsledek tohoto faktu. Dostavující se krach byl oddalován u nás nikdy (kromě nacizmu) nevídaným terorem. Přes nesmyslný teror padesátých let se světlé zítřky na ateistickém základě nedostavovaly. V roce 1968 musela definitivní hroucení českého ateistánu na čas zastavit sovětská intervence. Jakmile sovětské tanky odmítly v roce 1989 loutkový režim podržet, zhroutil se údajně lidový režim "lépe a radostněji", než by se stalo v roce 1968. Protože musel. Jej řídící marxistické náboženství sice postihuje některé objektivní pravdy, ale pro své jednostranně materialistické vnímání člověka a světa je Pravdě vzdáleno.

Třetí pokus - tržní kapitalismus

Za velkého "klíčového" jásotu nastoupili "listopadoví revolucionáři" k prý budování demokratické a svobodné a právní společnosti. O duchovním rozměru světa a člověka zase nepadlo ani slovo (podle biblického: "Kámen, který zavrhli stavitelé demokratické éry, stal se kamenem úhelným!"). Za vědu vydávaný elitou žitý ateizmus se přeformoval do tržně-egoistické formy. Nejen "plzeňská práva", ale všechna práva a justice v popřevratovém Česku jsou postavena na principu, že spravedlnost neexistuje, existuje jen právo. To je na základě ústavy konkretizováno zákony, vzniklými ovšem metodou hlasování v parlamentě. A zde je první lapsus duchovní logiky. Copak právo, pravda a čest se mohou odhlasovávat?! Zejména skrze poslance typu "kus deset milionů"?

Vliv spolku Sisyfos na média

Ateistická paradigmata myšlení občanů konzumní společnosti indukuje zejména televize. Aby se tak dělo, o to se pilně stará údajně vědecký spolek Sisyfos. Ten v TV zablokovává jakoukoliv diskusi o nematerialistickém rozměru reality. Cenzuru vůči údajné pavědě vnucuje známým požadavkem: "Ukažte mi jednu molekulu toho či onoho jevu. Pakli nemůžete, není dané objektivně existující, ale člověkem vymyšlené. Tedy domyšleno do konce, lidé typu myšlení 'Sisyfos' chtějí ukázat i molekulu Spravedlnosti, Lásky, Víry, Věrnosti atd.!" V důsledku právě takového myšlení lidmi bez víry v nehmotnou Spravedlnost zde byl nastolen "trh se vším". V duchu takto pojaté společensko-vědecké "demokratické" etiky stačí nakoupit 101 poslanců, kus 10 milionů, a ti pak odhlasují jakýkoliv zákon, který se tím má stát Spravedlností. Z mnoha možných příkladů této duchovní deformace myšlení mocenské elity je ta "spravedlnost" nejlépe vidět na formulaci a výkonu zákona o exekucích.

Náboženstvím současné české společnosti, o něco méně Západu, se stal ateistický materialsmus. Roli boha tohoto náboženství převzaly peníze. Praktikovaným kultem náboženství peněz se stal ohlupující a lupičský "obchod". Úspěšným člověkem se podle tohoto náboženského kultu peněz stává ten, který ač žádnou hodnotu nevytvoří, v rámci zákonů počestně zbohatne. Idolem současné západní civilizace je zloděj v rámci mezer mezi zákony. Ty existují vždy. Dokonce zákony jsou k tomuto účelu vytvářeny zvolenými poslanci, často občanům nastrčených "zájmovými skupinami" sehraných zlodějů tak, aby je volili. Smyslem existence člověka západní civilizace, jak jej dnes a denně předkládají občanům média, se stalo zbohatnout a užívat si smyslově, dokud se tělo neztrhá. Čestný chudák se v "kultuře" boha peněz stal směšnou figurkou bavičských estrád.

I toto současné náboženství peněz má samozřejmě své rituály. Jeho hlavními rituály jsou burza, obchodní hry a spekulace. Obchoduje se s čímkoliv, jakkoliv a kdekoliv. I se Spravedlností, svědomím a zdravím. Spekuluje a sází se s čímkoliv, jakkoliv a kdekoliv. Základní hnací silou současného toho všeho je vychytralost! Z duchovních nauk je známo, odkud zneužití rozumu k vychytralosti pochází a k čemu vede.

Marná snaha vlády zdůvodnit "blbou náladu" současné společnosti

Systém vlády peněz byl u nás zaveden se zdůvodněním, že je jedině možný a racionální. Byl "vědecky" zdůvodněný všemi společenskými kapacitami Západu. Když byl a je tak vědecký a jediný možný, proč se blaho společnosti nedostavilo? Znáte v oblasti stavebnictví architekta, kterému by spadla stavba a nebyl vyhozen a souzen? Ale ekonomičtí architekti tržní společnosti se tváří, jako svého času soudruh Husák v normalizaci. Tvrdil, že věci se daří! A jak on a normalizátoři s tím "dařením se" do dvaceti let dopadli! Oproti tvrzení skoro všech společenských "vědců" naproti tomu většina lidí vidí nebo cítí, že ekologickou a surovinovou budoucnost celé civilizace, slovy Švejka, "ovinuly nějaké mraky". Přestože za svobodu (být nezaměstnaný) a demokracii (jako vládu koupených poslanců) by měl být národ vděčný, dovoluje si drze, prý nezdůvodněně, mít "blbou náladu". A jak mu "společenští vědci" v mnoha publikacích dovozují, že se mají radovat a kochat s jedině možným řízením společnosti prostřednictvím boha peněz. Bodejť by "správně nepsali"! Máme paměť a víme z praxe éry socializmu, že podle spokojenosti "držitele moci" se udělují společensko-vědní tituly. Od současných společenských bádalíků proto není možné očekávat, že řeknou, že národ má oprávněně "blbou náladu".

Lačným po prohlédnutí podstaty krize prozradím tedy toto tajemství hroucení se civilizace jako laik:

• Vládnoucí idea tohoto státu a celé západní civilizace, materialismus a ateismus, je vadná ve svém základním principu!
• Tím vše, co je od ní odvozené, časem "spadne"! Formou buď společenské, nebo přírodní katastrofy. V současné civilizační krizi už jde o přežití lidstva a národů. Buď lidstvo nalezne kvalifikovanější pojetí reálné skutečnosti světa a člověka a provede zásadní civilizační reformy, neboli vystoupí do vyšší civilizace, nebo vplyne do rozkladu na prvočinitele.

Osobně jsem nenapravitelný optimista. Věřím, a to v pomoc neviditelného rozměru světa.

Prvním krokem k nakročení ke skutečné reformě konzumního systému je obecné konstatování, že člověk a svět má dva objektivně existující rozměry, hmotný a duchovní (nehmotný). Tímto konstatováním končí materialismus a ateismus jako rozhodující ideje a řídící duchovní síly lidstva. Za tímto poznáním následuje další konstatování. Obě doloženě existující dimenze, hmotná a nehmotná, se řídí neporušitelnými zákony, které jsou výrazem vůle Tvůrce obojí reality. V rovině hmotnosti jsou to zákony vědecké, které je lidský hmotný rozum schopen postihnout a formulovat. V duchovní dimenzi platí zákony duchovní, mezi nimi etické. Ty může postihnout a formulovat jen duchovní rozměr člověka. Jen ten má stejné "vibrační" frekvence jako bytosti v duchovní dimenzi. Činnost ducha se plně uvolňuje jen za stavu jeho oddělení od těla. To se od nepaměti nazývá osvícení, nebo nověji "stav změněného vědomí".

Řešení - žít přírodní a duchovní zákony

V celých lidských dějinách se o přesné definování duchovních zákonů více či méně úspěšně pokoušeli lidé později označení jako náboženští vůdcové. Tito, osvíceni stavem rozšířeného vědomí, přišli na to, že zákony duchovní dimenze platí i v rovině mezilidských vztahů. Lidé jsou přece do hmotného těla "uvěznění" duchové. Poznali, že podstata duchovních zákonů je chování očekávané Stvořitelem lidí. Náboženská terminologie nazývá etiku "konání Vůle boží", neboť inkarnovaným lidským duchům je ponechána svoboda správnosti či nesprávnosti rozhodování. Materialismu a ateismu chybí uznání objektivní existence duchovních energií, jejichž pohyb etika popisuje, proto ateistická etika je lidskou konstrukcí neboli chimérou. Pro ateistu etika objektivně neexistuje. Viděl někdy někdo současného ateistického konzumenta, který konzumuje, aniž vytvořil hodnotu, že by jej tížilo svědomí z okradení tvůrců? A že jich v současnosti v "užívárnách" je!

Protože stvoření je "produkt Dokonalosti", je dokonalé a uzavřené. Není pro člověka jiné seberealizace, než objevit přírodní a duchovní zákony a žít je. Jen duchovním vzestupem, nikoliv vzestupem materiální spotřeby, objeví lidstvo dokonalost reality. Tím se naladí na "vlny vyzařování" Tvůrce, neboli se začne cítit v ráji. Abdrushin souznění s dokonalostí vztahů i věcí pojmenovává čistota duchů. Správný směr vývoje poznání lidstva je tedy ten, který hledá, nalézá a začne žít "čistotu" člověka.

Ateismus a materialismus - jediné příčiny současné krize

Jedině skrze poznání a pojmenování pravé příčiny současné civilizační krize, kterými jsou ateismus a nedokonalost současných náboženství, je možné nasměrovat způsob hledání a následně nalézt světová i evropská řešení. Tím jsou postupná objevování a žití duchovních a přírodních zákonů reality. Začneme u základního zákona duchovní dimenze, který může každý pozorovat z vlastnosti stvoření. Je to "trojúhelník", který neustále vidíme v chodu vesmíru i kolem sebe:

1. Vše kolem nás se neustále tvoří a přetváří, inovuje. Ani jeden atom ve vesmíru nestojí. Proto člověk má Stvořitele napodobit a stále tvořit neboli pracovat.
2. Vše existující "chce" existovat. Neboli Stvořitel to lidským vyjádřením "miluje".
3. Proto člověk má akceptovat realitu, má "mít pozitivní myšlení" neboli milovat život.
4. Hybatel vesmíru udržuje vše v souvislosti se vším, neboli v harmonii. To má činit i člověk, neboli má usilovat stát se moudrým.

Základní práva člověka

Stát se duchovní bytostí neboli dítětem Stvořitele tedy znamená, realizovat ve svém vědomí tyto tři vlastnosti. Člověk vstoupí v duchu již za života v těle do "království božího" tehdy, když stále moudře tvoří a miluje. Lidská společnost se tedy analogicky může dostat do harmonie s Řádem vesmíru tehdy, když zajistí, aby každému člověku tato základní Stvořitelem předpokládaná seberealizace byla umožněna. Jaká to ve zkratce je? Přece:

1. Právo na práci neboli seberealizaci.
2. Právo na lásku neboli právo na nalezení společenství všeho typu (neboli právo na rodinu, svobodné shromažďování a slovo).
3. Právo na Spravedlnost, odvozenou od harmonie bytostí neboli přirozenosti (tj. očekávání Stvořitele).

Těžiště české a civilizační krize je v krizi naplňování všech těchto aspektů bytí člověka.

Je třeba přestat platit všechny ty společensko-vědní bádalíky univerzit a ústavů, kteří tuto podstatu krize nepoznali. Když "graduovaní" nedávají návod, jak z krize ven, zač jsou placeni? Za to krasořečnění a mlžení stavu věcí ve prospěch mocenských mafií? Za návody na "reformy", které už dvacet let neřeší podstatu krize? Za instalaci krátkozrakých ústav států a směrnic EU, které krizi jen inkrustují? Jak dlouho ještě vydrží zdánlivá stabilita a mír?

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 10/2013.