Kolem roku 1800 se skupina sotva dvaceti nadšenců rozhodla přeměnit archaický středověký jazyk češtinu, kterým v té době mluvilo několik set tisíc venkovanů bez šlechty a inteligence, v moderní jazyk. Každého racionálního člověka musí nutně napadnout, zda to bylo rozumné?

Nebylo lepší přizpůsobit se německy mluvícím měšťanům a šlechtě v zemi a připojit se tím ke světově špičkové vědě a kultuře? Češi se akceptováním němčiny mohli stát příslušníky světově významného civilizačního okruhu. Rozdílné možnosti má přece ve střední Evropě jedinec mluvící německy než česky. Pochopit netypičnost nastoupeného vývoje nám pomůže uvědomění si faktu, že v té době bylo ve stejné situaci asi dvacet evropských národnostních skupin  od Skotů, Welšanů, Katalánců na západě, po Kašuby a Valachy na východě kontinentu. Ani u jedné z těchto národností úspěšné "národní obrození" neproběhlo! Dnes již svojí původní řečí nemluví, nemají stát.

Úspěšnost českého "národního obrození" jsem proto v knize "Falsifikace a falsifikátoři českých dějin" (pozn. red.: k zakoupení na adrese redakce časopisu PHOENIX) označil za "zázrak". Jmenovitě jsem byl za takové označení v roce 2006 skupinou agresivních dialektických materialistů, sdružených ve spolku Sisyfos odměněn bludným balvanem. Prý "matu veřejnost". Dle názoru "vědeckých" historiků tohoto spolku k úspěšnosti národního obrození mělo dojít proto, že masa česky mluvících přistěhovalců do měst v době industrializace donutila své německy mluvící zaměstnavatele naučit se česky. Skotové, Welšané, Irové, Katalánci a dalších dvacet evropských národností, to nedokázalo! Tam se naopak zaměstnanci museli naučit řeč svých zaměstnavatelů. Podle mne ovšem v tomto oficiálním "vědeckém vysvětlení" evidentně něco nesedí. Podle mého vnímání chodu věcí původ disproporce evropských národních emancipací zaručeně netkví v oblasti racionality. Z tohoto pozorování vzešel můj názor, že za úspěchem českého národního obrození je skrytá příčina, neboli šlo o "zázrak".

Nehmotné vibrační úrovně reality

Podle mého typu vnímání světa nikdy není z ničeho něco. Neboli všechny jevy mají racionální, ale někdy i iracionální příčinu. Není-li příčina jakéhokoliv jevu zjevná, je nutné hledat i působení sil nehmotných vibračních úrovní reality. Tak, jak se nic v realitě neděje náhodně, ani tyto nehmotné síly nepůsobí nahodile. Řídí se zákony nehmotné duchovní dimenze. Jejich hlavním znakem, zastřeným lidskému rozumu, je nevázanost na čas. Dalším to, že jsou projevem plánu Prozřetelnosti, neboli dlouhodobého záměru sil neviditelné sféry stvoření. Právě nepředpokládatelná úspěšnost národního obrození mne pohnula k tomu, zabývat se ezoterickým rozměrem české historie, hledat skrytý smysl vyznění minulých dějů. Neboli šel jsem v myšlenkách po stopách T. G. Masaryka a pokoušel se nezaujatě objevit smysl českých dějinných událostí. František Palacký jej nalezl ve "stýkání a potýkání" s Němci. To Masarykovi jako vysvětlení oprávněně nestačilo, protože takovéto dění je charakteristické pro všechny sousedící národy. Domníval se, že jej nalezl v náboženské oblasti. Všiml si totiž dlouhodobého úsilí jádra českého národa o zpevnění etického vyznění křesťanství, snahy o "umravnění" poněkud rozmařile pojatého italského katolictví. To vykládalo Ježíšovo Evangelium tak, že člověk se může v reálném životě chovat se dle svého a pak, aby se dostal do nebe, ?činit pokání?. Nejlépe peněžními "odpustky" ve prospěch církve pověřené jejich výběrem. Češi toto pojetí masově odmítli husitstvím a reformací.

Na náboženském Masarykově náhledu na skrytou příčinu zevního průběhu dějin něco je, ale mně to stále nestačilo. Ponořil jsem se v meditaci do "stavu rozšířeného vědomí" ("theta vln") a pokusil se zahlédnout síly za oponou hmotnosti, které v antice říkali mája. Viděl jsem českou kotlinu jako svébytný světový duchovní "uzel", vedený velkým řídícím duchem, který je doprovázený několika sty "řadových" duchovních vůdců (takových "duchovních uzlů" je na zeměkouli několik!). Tento obraz zákulisí české kotliny je možné okem středověkého pozorovatele vidět i jako seskupení tzv. "blanických rytířů". Velký duch je v tomto úhlu pohledu ztotožněn s knížetem Václavem, neboť i jeho kdysi vedl. Právě tento vliv z něj udělal duchovní osobnost, neboli svatého (také z Karla IV.). Vnímám tuto oku skrytou skupinu duchovních vůdců národa jako takové "strážce koruny svatováclavské". Právě oni jí v jejím pozadí dodávají ono "vyzařování" neboli magičnost. "Velkého ducha" přivedl podle mne k našemu národu svatý Konstantin. Původně byl jedním ze skupiny duchů, jejichž vyzařování činilo z Byzance světové duchovní centrum. Pro čistotu Konstantinova vyzařování se stal jeho osobním vůdcem. Odešel z Konstantinopole pro postupný mravní pád jeho duchovní elity. Mezi Moravany čistého srdce se Konstantinovi, a také jeho průvodci, zalíbilo. Proto, když po onemocnění přijal v Římě jméno Cyril, zapřísáhl svého původně méně nadáním obdařeného bratra Metoděje, aby se na Moravu z Říma vrátil. Když Konstantin v Římě umřel, velký duch se stal duchovním průvodcem Metodějovým, čímž zesílil jeho osobnostní vyzařování. Po Metodějově smrti na Moravě se Velký duch stal duchovním vůdcem nejprve Velké Moravy a po přesunu jejího mocenského centra do Čech, i českého knížectví. Jeho vyzařováním se nejprve Velehrad, pak i Praha, stala jedním ze světových duchovních center - lze říci takovou částečnou "novou Konstantinopolí". Z tohoto abstraktního "působení za oponou" se vytvořila zvláštní atmosféra města a místa, vnímaná citlivci. Z vlivu skrytých sil vyvěrá "inspirativnost" duchovních míst v českých zemích. Tato vibrace probouzí nejen vědeckou abstrakci (Tesla, Einstein prošli Prahou), která je projevem intuice, ale i obecné duchovní hledání věroučné (čeští "kacíři a revizionisti" kde čeho).

Český národ - autonomní duchovní ohnisko

K vytvoření relativně světového nezávislého duchovního centra, neboli k vytvoření oblasti s osamostatněným myšlením obyvatel, potřebovali čeští duchovní průvodci samostatnou, těžkou a přitom velmi ohebnou řeč. Právě pro tuto potřebu oddělení se, byla restaurace češtiny jako moderního jazyka úspěšná! Naši neviditelní "slovní druidové" ji pomohli vyvinout jako pro cizince nesrozumitelnou "šifru". Čeština je tu jen pro rodilé neboli do samostatně myslícího duchovního okruhu zvané. Nerodilý použivatel češtiny nemá šanci plně vniknout do jejích nuancí. Od její "záludností" a možné dvojsmyslnosti je odvozena nejen specifičnost českého humoru, ale zejména možnost předávání "náznaků" neboli skrytých informací stejně naladěným. Právě pro tyto náznaky, jinými nevnímané, vnímají nás Němci a Rakušáci jako "zákeřné". Žádoucí částečné oddělení způsobu myšlení českého kulturního okruhu od sousedů bylo tedy pravou příčinou vzniku novodobé češtiny.

Z výše uvedeného se pomalu vynořuje smysl dějů české historie:

Je to postupné formování duchovní svébytnosti českého národa jako autonomního duchovního ohniska. Celá tisíciletá historie českého království je formou přípravy na významnou roli při povznesení duchovní kvality západní civilizace. My Češi nejsme žádnou zanedbatelnou "ekonomickou a silovou veličinou", jak se nám někteří "znalci", vidící svět prizmatem peněz, snaží vsugerovat. Máme samostatného ducha a tím i myšlení, opřené o silnou "magickou" podporu.

V době moravských věrozvěstů pochopili a akceptovali naši předkové vyšší duchovnost tehdejší formy křesťanství. Jeho přijetí a adaptace k místnímu přírodnímu náboženství Slovanů přiřadilo k vnímání přírodních zákonů i vnímání zákonů duchovního rozměru stvoření. V době následujícího úpadku křesťanství se duchovní síla národa vyjevila ve formě takřka nepřetržitého úsilí o prohloubenější pochopení původní křesťanské zvěsti (husitství, reformace). Tato snaha se však v důsledku nedostatku věrohodných podkladů, tím nekompetentnosti úsilí, bohužel obvykle zvrhla na scholastické (školometské a slovíčkářské) pře o výklady biblických citátů. Duchovní jádro národa se v těchto "taškařicích" typu "pod jednou či pod obojí" pravidelně štěpilo na dvě strany. Katolická neboli konzervativní strana sice oprávněně hájila ty duchovní principy, které dobové křesťanství z duchovní dimenze správně pochopilo, ale počínala si zištně a ztrnule. Opírajíc se o indoktrinované "školené teology" bránila vývoji chápání bible. Cítíc se obdařena samospasitelností, odvozenou od "posloupnosti svěcení", hájila často rozumovým poznáním (vědou) překonané. Na kontrast k deklarování svých hodnostářů, údajně obdařených Duchem svatým, se příliš často blamovala. Navíc jako argument používala sílu a politikařila. Přitom použití síly v duchovním sporu je výslovně zakázané přímo Ježíšem v Evangeliu! Evangelická strana oprávněně nadřazovala etický rozměr duchovního poselství Evangelia nad rituály a obřadnost. Na druhé straně rovněž ustrnula ve formách chápání světa v rozsahu rozumového poznání tehdejší doby. Pokrokem vědeckého poznání světa se pak oba typy výkladů, zejména pro vzdělanou mládež v současnosti, staly nepřesvědčivými. V důsledku toho prostoupil západní civilizaci jako mor ateizmus, který ji dovedl na okraj propasti bytí, nebo islámského návratu do středověku.

Zdůrazněním etického rozměru křesťanství se současným vyloučením politické moci, se v evangelických zemích (Německo, Anglie, Amerika) v 19. století více umožnil rozvoj rozumového poznání, takže tyto země vědecky a ekonomicky předstihly země katolické (Španělsko, Itálie, Rakousko, Rusko). Češi jako "hledači novot" tíhli více k eticky než rituálně zaměřenému evangelickému pojetí křesťanství. V době "Bílé hory" byly tři čtvrtiny obyvatel Čech a Moravy evangelíky. Proč se tedy stalo, že na Bílé hoře s nepochybnou pomocí neviditelných sil zvítězili katolíci? Trvalo dlouho, než jsem to pochopil. Kdyby vyhráli německy mluvící stavové (žádní "čeští" páni), české království by spadlo do svazku pruských německých států, a tím by byla nastolena ještě silnější germanizace! Prusové by Čechy tlačili k osudu Lužických Srbů. Následník trůnu Otto Habsburský měl v přednášce ve Františkových lázních nepochybně částečně pravdu, když říkal, že Habsburkové zachránili existenci českého národa - poprvé Ferdinand II. vyhnáním Sasů, podruhé velká císařovna Marie Terezie vojenským odoláním Fridrichu II. v sedmileté válce.

Jak to bylo vlastně s páterem Koniášem?

Rekatolizace po Bílé hoře nebyla pro Čechy až tak škodlivá, jak se dosud zkresleně učí. Byla pouze ambivalentní. Katolické vnímání světa ve srovnání s evangelickým má totiž i své přednosti. Podporuje více umění, tím citovost člověka. A zvýrazňuje roli ženy! (Kult Panny Marie, od kterého je odvozená kvalita ženství Češek).  Evangelické podání křesťanství podporuje více rozvoj vědy, racionality a tvořivost neboli pracovitost. O "hrůzách" rekatolizace u nás přetrvávají deformovaná školní podání ateistů z dob komunizmu. Ti, aby odvedli pozornost od svého kádrování kde čeho, za hlavní znak rekatolizace vyhlašovali pálení závadných náboženských knih páterem Koniášem. Komunisté u moci, podle hesla "chyťte zloděje", spálili "buržoazních a tmářských" knih mnohem víc! Já si dobře pamatuji, jak se ze školních knihoven masově vyřazovaly a pálily jako závadné nejen knihy jako Broučci, Káji Maříkové apod., ale i "buržoazní" klasikové románu a díla filosofů. Nahrazovaly je třeba spisy A. Zápotockého, jejichž názvy jsme přejmenovávali na "Anna bordelářka", "Se starou se žít nedá" a "Rudí řádí na Kladně".

Nadhledem na naše dějiny zjistíme, že se jimi jako červená nit táhne tisíciletý souboj obhájců konzervativních hodnot (nejznámější jsou katolíci), s hledači duchovního a společenského postupu poznání všeho druhu a typu. Je třeba pochopit, že obě strany tisíciletého sporu jsou legitimní, žádná není protinárodní. Jediným prostředkem komunikace musí být dialog, protože ten vede k postupu poznání. Jiné prostředky nejen zrazují podstatu obhajovaného, ale odstraňováním osobností se samostatným myšlením, fakticky zrazují národ.

Z výsledků použití jiných prostředků při hledání pravdy sklízíme právě "ovoce". Pokusit vylepšit civilizaci násilím a bezprávím zkusili nacisté a komunisté. Nejen že lepší společnost nevytvořili, ale přivodili jen záplavu utrpení a spoušť. Neduchovní neboli silové řešení totiž neexistuje. Pouze povýšení kvality žitých stereotypů podvědomí, tedy rozvinutí etiky masy občanů, může přivést v Česku toužebně očekávanou vyšší civilizaci. Obraťme proto své úsilí dovnitř duše a nalezneme východiska a nová řešení v současné civilizační krizi. Výše popsané naznačuje, že děje přece probíhají tak, že duchovní vůdcové české koruny hledají citlivé duchy populace, aby se mohli stát jejich osobními vůdci (andělé strážní) a proměnit je tak v plnohodnotné duchovní bytosti, ve členy duchovního jádra národa. Neboť tito to jsou, kteří u takových rozkmitávají nebývalou intuicí a vše, co s ní souvisí.

Jen tato z nehmotnosti pocházející dispozice umožní prohlédnout pravé příčiny krizí všeho typu u nás a ve světě, a najít z nich východiska. Prvním krokem k tomu je prohlédnout, že příčinou té současné společenské krize není žádná "špatná ekonomika", jak do omrzení blábolí vládní "znalci". Příčinou naší a západní celkové krize je rozpad tradiční křesťanské duchovnosti, která společensky stabilizovala rovnováhu civilizace poslední dvě tisíciletí. Proklamovaný a žitý ateizmus, formovaný v životní filosofii "playbojů" veřejného života a škol ve stylu "bav se a po nás potopa" z podstaty absence kultu hodnot (duchovních kořenů) nemůže stabilizovat žádnou společnost. Současný masově žitý ateizmus a konzumerizmus jakoukoliv civilizaci nutně dovede do všeobecné rvačky o peníze každého s každým. Tím do konce pocitu lidské sounáležitosti neboli vykořenění, osamocení, všeobecné nespravedlnosti. To vždy končilo krveprolitím.

K tomuto stavu to dospělo působením duchovně padlých společensko-vědních škol, zaprodaneckých médií a absence duchovní elity ve vedení státu po převratu 1989 (také v roce 1945). Většina národa pozapomněla na svůj duchovní fundament, na svoje tisícileté kořeny bytí a podstatu svého češství. Masa odnárodnělých konzumentů se začala chovat jako lidé, kterým se říká "žráči". Tj. snažit se nic neprodukovat a jen co nejvíce spotřebovávat. Dokonce se to stalo "znakem úspěšnosti" v životě. Tento stav věcí duchovních bez hlubokého přerodu myšlení a kultury, by přinesl zánik národa. Protože vše ve stvoření je anticipováno (dopředu předpokládáno - od toho božská Prozřetelnost), předejde zániku tlak přírodních sil. Přivodí krizi přežití, neboli nastolí problém zdraví. Až přírodní síly "zabrání darebákům v chrámu Páně hvízdat", neboli chovat se ve stvoření nezdvořile, nastane čas pro aktivizaci asi 10 % duchovního jádra národa (asi milion lidí), to je těch osobností, kteří vnitřně nepodlehli oblbování satanistů a producentů "podpásové" pakultury, šířící "myšlení" úrovně současných bulvárů a reklam typu: "Vy zíráte, my zíráme, Vizír!" Tento milion lidí u nás je pravý etický fundament národa a čeká ho převzetí řízení rekonstrukce života. Čeká ho obnovení kultury neboli kultu nehmotných hodnot typu víra (pozitivní myšlení), smysl života, spravedlnost, čest, charakter, láska, přátelství, odpovědnost atd. Tedy toho, co kult peněz zahodil jako pověry, nadstavby, neprokazatelnosti atd.

Střed duchovního jádra národa tvoří "tvrdé jádro", což je asi deset tisíc osobností. O těch by se slovy bible dalo říci, že "nesklonili kolena před Baalem" (před bohem trhu a peněz). Ti stále zrají a nakonec umožní příchod a rozpracování nové ideje. Té, která se stane nosnou kostrou vyšší civilizace. Vím, že tuto duchovní elitu národa doprovázejí síly, které ji pomohou projít úskalím nastupujícího civilizačního a zdravotního kolapsu. Osobně očekávám, že začátek obratu bude signalizovat objevení se mladého "přinašeče vyšší pravdy". Ten pro svou jemnost bude schopen naslouchat řídícímu duchu národa, a proto nalezne nové přístupy k energiím života a k uzdravování z chorob úpadku (civilizačních chorob). Bude poznat od falešných proroků tím, že sám začne "indukovat" energii života a zdraví všem, kteří to budou svým vnitřním nastavením schopni přijmout. Také mnozí další jednotlivci s "živým duchem" (intuitivně) budou nalézat dílčí správná východiska a řešení k udržení psychiky a vitality jednotlivců. Od této schopnosti "proroků" napojit se na síly stvoření vzniklo ostatně prorocké označení "příchod s mocí". Budoucí významná role v civilizačním obratu bude dovršením smyslu bytí českého národa.

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 08/2013.