Dvacetiletá studentka Monika z Plzně je znepokojena svým nečitelným rukopisem. Chtěla by vědět, jak grafologie hodnotí jeho pisatele.

Udělala dobře, když průvodní dopis napsala na psacím stroji. Písmo je sice úhledné, originální, ale od předepsané předlohy se velmi liší a je téměř nečitelné. Musím vycházet z toho, že autorka si vlastně vytvořila soukromý rukopis - ligaturu. Projevuje v něm především svůj tvůrčí talent a inteligenci spojené s egocentrismem. Takový rukopis nacházíme ponejvíc u lidí umělecky nadaných. Ti však nijak nevynikají spolehlivostí, dochvilností a důkladností. Spíše se projevují netečností a domýšlivostí.

Pro určení charakteru pisatelky jsou významné vzduté dolní délky písmen y a j, které navíc přesahují až přes spodní řádek, jímž se představuje nadměrně silná libidozní energie, která má schopnost zcela bezohledné realizace. Zmíněný znak musím označit i jako nadhodnotný, který představuje autorku, která uvízla jen v jedné představě o svém životním poslání. Z toho důvodu bude jen těžko nalézat cestu k reálné skutečnosti a k lidem vůbec. Tento závěr, doplněný o nedůvěru ke světu, podporuje také široký pravý okraj obou zaslaných písemností.

Je mi líto, ale musím konstatovat, že uvedené znaky v písmu převažují a nutí mne konstatovat, že Moniku nečeká lehký život. Věřím však, že její intelekt si se zděděnými vlastnostmi poradí. Její cesta životem však rozhodně nebude konvenční, ale přesto se jí může podařit i dráha umělecká.

Josef Burgr

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 08/2014.