Vizualizace jsou z lékařského hlediska vědomým mostem k tomu, jak ovlivnit správnou funkci podvědomých pochodů v lidském organismu – ať prostřednictvím vegetativního nervového systému, hormonálních žláz nebo nervosvalových podvědomých stereotypů.

Příslušnou vizualizací lze ovlivňovat například tyto pochody: 

* Držení těla a páteře v konkrétní části
* Koordinaci běžných pohybů třeba při chůzi
* Vyrovnání a zbavení se okamžitého stresu
* Motoriku jemných pohybů
* Vylučování serotoninu a dopaminu
* Výrazné ovlivnění schopností dlouhodobé i krátkodobé paměti
* Ovlivnění nejhlubšího svalstva okolo páteře
* Dosažení výborné stability těla
* Dosažení emocionální stability

Smyslem meditací je tedy snaha zařadit do „své osobní databáze“ zážitků a vzpomínek některé obrázky, které mají velikou moc a vliv na lidskou psychiku a stabilitu, a tím přímo také na fyzický stav organismu. Sám Buddha ve svém učení vyjmenoval čtyřicet nejdůležitějších objektů meditace. Podotkněme, že buddhismus nepovažují sami jeho vyznavači za náboženství, nýbrž za filosofii, praktický návod na to, jak dojít k trvalému štěstí.

Meditovat lze všude a v každou denní dobu, kdy je jen trochu klidu a člověk může být sám se sebou, nevyrušován okolními vjemy. Pokud vizualizace/meditace i s přípravou a se zakončením trvá asi tak deset minut, je to zcela dostačující a optimální. Pro evropského člověka je často velice nepohodlné sednout si do meditační polohy lotosového květu se zkříženýma nohama. A tak můžeme třeba použít pozici zcela vleže s mírně roztaženýma nohama a s rukama položenýma dlaněmi vzhůru a mírně od těla. Lze si také sednout s nohama nataženýma na posteli a záda podepřít několika polštáři tak, aby to bylo pohodlné.

Začátečník by svou první meditaci měl věnovat uvědomování si svého vlastního dechu, tedy pomalému nádechu a výdechu. Dech a proud vzduchu vstupuje nosem do hrtanu, průdušek a plic, nádech postupuje ještě níž, až do bránice, a ještě níž k druhé čakře na šířku čtyř prstů pod pupkem a na stejnou vzdálenost uvnitř těla. Pak přichází na řadu hluboký výdech, jak nejvíce to jde. Zkuste při výdechu jemně pískat, jak nejdéle to vydržíte. Opakujte několikrát a zkuste prohloubit jak nádech, tak výdech. Nezapomínejme na to, že uvědomíte li si svůj vlastní dech, uvědomujete si sami sebe. Vždyť staré slovanské slovo dech je velice podobné, ba dokonce téměř shodné se slovem duch.

Naučit se meditovat chce čas

Důležitou věcí je, aby meditaci prováděl člověk maximálně relaxovaný, tedy vědomě zbavený co největšího počtu tělesného napětí ve svalech. Slouží k tomu celá řada technik.

Protože méně je většinou více, nemělo by se provádět příliš rozdílných druhů vizualizací zároveň. Meditace je naukou, kterou je třeba osvojovat si velmi dlouho a vynaložit při tom jistou dávku trpělivosti. Je nemožné za dva měsíce důkladně pochopit celý dosah a rozsah meditací, za rok je však již můžeme jasněji chápat a vnímat jejich hloubku.

Obrazy, které v sobě člověk nosí, k sobě přitahují své budoucí uskutečnění jako magnet. Když si tedy člověk bude představovat, co černého se stane, po čase se jeho představa zcela jistě splní a obraz jeho mysli se zhmotní. Vyměnit tyto obrazy za pozitivní přírodní scény, za jistoty nejjistější ze všech (Slunce, Měsíc, Země), a provádět jejich koncentrovanou a vědomou vizualizaci je více než žádoucí. Některému čtenáři se tento návrh může zdát tak triviální, že zapochybuje o jeho smysluplnosti, nicméně tyto obrazy a vizualizace jsou vyzkoušeny po celá dlouhá tisíciletí všemi vyspělými kulturami…