Již před 2 500 léty řekl učitel medicíny svým žákům: "Vaše strava budiž vaším lékem." Dodnes se nám nedostalo lepšího ponaučení pro život.  A i když se po všech studentech medicíny požaduje složit před aprobací Hippokratovu přísahu, praxe je jiná. Na celém světě bakteriologové, farmaceuti a chemici horečně vymýšlí stále nové syntetické "zázračné prostředky" na všechny myslitelné nemoci. A přitom všichni vědí, že chemické léky mají přečasto škodlivé vedlejší účinky a vyvolávají nová onemocnění.

Česnek (cibule, pórek, šalotka, pažitka)

Česnek byl odjakživa považován jak za potravinu, tak za lék.  Proto snad žádný jiný rostlinný rod na světě není tak úzce propojen s vývojem kulinářství a lékařství. Např. v čínské kuchyni se česnek zcela běžně užíval už 2 000 let př. Kristem. Používání česneku v medicíně bylo vlastní většině starých civilizací. Česnek byl už tenkrát doporučován na léčbu infekcí, dýchacích i trávicích potížích i při nedostatku energie. Mohutné antibakteriální schopnosti česneku potvrdil v roce 1858 Louis Pasteur.

Hlavní složka česneku je alliin, a pokud se stroužek rozmačká, uvolní se enzym allináza, který spolu s alliinem vytvoří látku allicin. A právě allicin je pro naše zdraví důležitý, jenže je nestálý a začne se rychle měnit na různé sloučeniny síry, proto je důležité konzumovat česnek čerstvý hned po rozdrcení. Proto žádné česnekové kapsle, vzdor reklamě, nemohou nahradit česnek čerstvý! Stejné se týká i cibule, pórku atd.

Rakovina jícnu, žaludku, tlustého střeva, prostaty, prsu...

Dosud známé informace o protirakovinných schopnostech zeleniny z rodu Allium naznačují, že mají významnou úlohu při prevenci rakoviny trávicího traktu, zvláště pak rakoviny jícnu, žaludku a tlustého střeva. Např. ze studií prováděných v provincii Yangzhong v severovýchodní Číně, kde byl zaznamenán zvýšený výskyt rakoviny uvedeného typu, se zjistilo, že někteří lidé jedí jen velmi málo česneku a cibule, a že právě tato nižší konzumace až trojnásobně zvyšuje riziko, že se u nich vyvine rakovina žaludku. A podobných výsledků bylo dosaženo i v Itálii, kde se srovnával stravovací režim na severu země, kde se česnek používá málo, a na jihu, kde je ho naopak veliká spotřeba. Hojné a časté požívání zeleniny z rodu Allium zcela zásadně snižuje frekvenci rakoviny žaludku.

Kromě toho dnes panuje názor, že zelenina z rodu Allium může mít zásadní vliv i při prevenci jiných typů rakoviny, především prostaty. Studie provedená mezi obyvateli Šanghaje uvádí, že muži, kteří denně konzumovali přes 10 g zeleniny z rodu Allium, byli rakovinou prostaty ohroženi o polovinu méně, než ti, kteří konzumovali méně než 2g denně. Francouzští badatelé zase prokázali ve studii žen v severovýchodní Francii, že při zvýšené konzumaci česneku a cibule došlo k poklesu výskytu rakoviny prsu.

Podle nyní dostupných informací je však množství zeleniny rodu Allium, které se dnes konzumuje v západních zemích, bohužel mnohem nižší než množství potřebné ke sni-žování rizika rakoviny prostaty a prsu. Dá předpokládat, že konzumace česneku hraje klíčovou roli v rozdílech mezi výskytem rakoviny na Západě a na Východě. Tento nepoměr je dostateč-ným důvodem k zamyšlení nad rozdíly ve stravování a k pokusu vyhodnotit vliv stravy na rakovinu, i když si nelze vybrat jednu potravinu jako samospasitelnou a ne-přihlížet k vlivu ostatních.

Do současné doby bylo už prostudováno nejméně dvacet různých látek, derivátů česneku, a všechny prokazují protirakovinné účinky. Hlavně diallyl sulfid (DAS) a diallyl disulfide (DADS), látky, které jsou obě rozpustné ve vodě, jsou považovány za ty základní molekuly z česneku, které hrají největší roli v prevenci rakoviny.

V laboratorních podmínkách byly protirakovinné účinky česnekových látek zkoumány především na zvířatech, u nichž byla rakovina vyvolána pomocí kancerogenních chemických látek. Obecně se dá říci, že výsledky zjištěné na zvířatech zcela odpovídají výsledkům průzkumů v populaci, tj., že fytochemické látky z česneku a cibule jsou schopny předcházet vzniku či progresi některých druhů rakoviny, zvláště pak žaludku a jícnu, i když jisté vlivy byly zaznamenány i u rakoviny plic, prsu či tlustého střeva. Zdá se, že česnek bývá nejúčinnější při bránění rozvoje rakoviny vyvolané nitrosaminy, což jsou vysoce kancerogenní chemické látky. Tyto chemické sloučeniny vytváří střevní mikroflóra z nitritů (dusitanů), které bývají používány v potravinářství jako konzervanty, především v různých marinádách a uzenářských výrobcích, jako jsou párky, slanina a šunka. Když tedy fytochemické látky z česneku zabrání vzniku nitrosaminů, vysoce kancerogenních látek, které působí na DNA, zabraňují tím rozvoji jakékoliv rakoviny. Zdá se, že tady je česnek účinnější než cibule, i když konzumace cibule zase bývá spojována se snížením rizika rozvoje rakoviny žaludku.

Látky z česneku a cibule by mohly omezovat rozvoj rakoviny také tím, jak působí na systémy zodpovědné za obranu a detoxikaci cizích kancerogenních látek. Některé látky totiž, například DAS, jsou schopny inhibovat (odblokovat) enzymy aktivující kancerogeny a naopak povzbudit k činnosti ty, které mají tyto látky likvidovat. Přímým důsledkem těchto dvou činností je, že buňky nejsou kancerogenními látkami tolik ohroženy, nehrozí jim poškození DNA, které bývá prvním krokem k rozvoji rakoviny. Účinné látky z česneku, stejně jako ze zeleniny z čeledi brukvovitých, mohou být tedy považovány za hlavní činitele prevence, protože brání rozvoji rakoviny v samém začátku.

Účinné látky z česneku však nepůsobí jen přímo na kancerogenní látky, ale jsou schopny i útočit na nádorové buňky a přinutit je ke sebezničení apoptózou (vyhladověním).

Dále bylo zjištěno, že DAS může působit na odumírání rakovinových buněk i tím, že mění jejich schopnost produkovat bílkoviny, s jejichž pomocí si buňky zvyšují odolnost vůči některým lékům používaným při chemoterapii.

Můžeme tedy shrnout, že protirakovinné schopnosti zeleniny z rodu Allium jsou patrně úzce spojeny s obsahem sloučenin síry. Například u cibule však nesmíme přehlížet velký význam některých polyfenolů, například quercetinu. Tato látka je schopná bránit v růstu celé řadě rakovinových buněk. Ale ať už je tomu jakkoli, už při současném stavu poznání je zcela zřejmé, že účinné látky z česneku a cibule mohou působit jako mocné inhibitory (blokátory) rakoviny, protože útočí minimálně na dva ze základních vývojových procesů nádorů. Tyto látky by na jedné straně mohly zabránit aktivaci kancerogenních látek, a tím jim nedovolit reagovat, a navíc urychlit jejich eliminaci. Tento dvojí účinek omezuje škody, které by tyto kancerogenní látky mohly napáchat na DNA, což je jejich hlavní cíl. Na druhé straně jsou tyto látky schopny bránit nádorům v šíření, neboť zasahují do růstových procesů rakovinových buněk a ženou tyto buňky k apoptóze, samovolnému zániku. Bude samozřejmě potřeba ještě řady studií, aby se dalo přesně určit, jakými způsoby deriváty česneku a cibule opravdu působí, není však už nejmenších pochyb, že česnek a další zeleniny tohoto rodu si zaslouží významné místo v prevenci rakoviny pomocí potravin. Česnek dokáže odvrátit i horší věci, než jen zlé duchy a upíry!

Oblíbené drobné ovoce

Maliny

Maliny nevynikají jen výjimečnou chutí, ale už odedávna byly využívány v tradičním lékařství ? např. Rusové je používali jako protijed, Číňané zase proti stárnutí. Malin, stejně jako jahody, mají vysoký obsah účinné protirakovinné látky, kyseliny ellagové.

Jahody

Jahody a jahodník vůbec, se k léčebným účelům používají též od nepaměti. Např. výluh z listů se používá při pokaženém žaludku i jiných potížích trávicího traktu, např. při průjmech. Jahody však nebyly vyhledávány pouze pro svůj pročišťující účinek, ale ulevují i při záchvatu dny, působí pozitivně na dlouhověkost a nejnovější vědecké poznatky potvrzují, že jahody by se mohly stát významnou součástí prevence rakoviny.

Borůvky

Již v dávných dobách se borůvky používaly k léčbě řady nemocí, jak je průjem, dysenterie, či kurděje. A už dávno se ví, že tento plod je schopen napravovat problémy krevního oběhu a léčit některé nemoci očí, jako je diabetická retinopatie a zelený a šedý zákal. Borůvky mají kancerostatické vlastnosti a jsou schopny účinně bránit angiogenezi (vyživování nádoru cévní novotvorbou), a tím omezovat růst nádorů.

Brusinky

Brusinky jsou sice červené a výrazně kyselé, přesto však patří do stejného rodu Vaccinium jako borůvky, jsou jejich blízké příbuzné.

Američtí Indiáni tyto plody používali často do všech možných omáček, ale jedli je také sušené, anebo jako nepostradatelnou součást pemikamu, jídla připravovaného na dlouhé zimní měsíce ze sušeného masa a tuku. Indiáni to jistě neměli vědecky podložené, ale i tak využívali vysokého obsahu kyseliny benzoové, což je přírodní látka, která zlepšuje trvanlivost potravin. V současnosti se brusinky konzumují většinou ve formě kompotu a džusu, což je veliká škoda, protože tyto komerční vyrobky obsahují zbytečné velké množství cukru a jen pramálo těch cenných fytochemických molekul, díky nimž jsou brusinky takovým přínosem pro zdraví.

V lidovém léčitelství se brusinky nejčastěji doporučují při zánětech močových cest. A je zajímavé, že tato tradiční léčba je i vědecky podložena. Američtí lékaři, kteří brusinky zkoumali, zjistili, že látky obsažené v brusinkách brání bakteriím ulpět na buňkách močových cest, a tím se podstatně snižuje riziko, že dojde k infekci těchto tkání. Navíc některé látky obsažené jak v brusinkách, tak borůvkách, by mohly sehrát významnou roli i v prevenci rakoviny.

Protirakovinný potenciál drobného ovoce:

Kyselina ellagová, anthokyanidiny a proanthokyanidiny Badatelé neustále zmiňují drobné ovoce jako výbornou prevenci rakoviny. Tak se podívejme proč.

Kyselina ellagová je ze všech fytochemických látek obsažených v drobném ovoci bezesporu tou, která by vývoj rakoviny dokázala ovlivnit nejvíce. Tato látka je polyfenol nezvyklé podoby, který je obsažen především v malinách, jahodách, ale i v lískových či pekanových ořechách. Na první pohled by se mohlo zdát, že maliny mají podstatně vyšší obsah kyseliny ellagové než jahody, ale je třeba si uvědomit, že u malin je 90 % této kyseliny obsaženo v semínkách, zatímco u jahod je přes 95 % v dřeni. Dá se tedy předpokládat, že tato látka se v těle lépe vstřebá z jahod než z malin. V této souvislosti není od věci zmínit, že nedávno byla v Kanadě vyšlechtěna nová odrůda jahod "Pravý Orléans" (Authentique Orléans), která se vyznačuje velmi vysokým obsahem kyseliny ellagové (i dalších fytochemických látek), takže je na světě první jahoda, o níž by se dalo říkat, že je nutraceutická. Kancerostatický vliv malin a jahod, které jsou hlavními alimentárními zdroji kyseliny ellagové, byl zkoumán v laboratoři jak na laboratorně kultivovaných rakovinných buňkách, tak na laboratorních zvířatech, u nichž byla rakovina vyvolána.

Výtažky z jahod i z malin jsou schopny bránit nádorovým buňkám v růstu, což je spojeno s množstvím polyfenolů obsažených v tomto ovoci, ale nemá to nic společného s jejich antioxidačním potenciálem. Studie provedená na zvířatech prokázala, že stravovací režim s vysokým podílem malin či jahod (kolem 5% přijímané potravy) významně snížil počet nádorů v jícnu, které zde byly vyvolány působením silného kancerogenu NMBA.

Způsob, jakým kyselina ellagová zasahuje do vývoje rakoviny, na první pohled připomíná mechanismy, které jsme už dříve popisovali u jiných druhů potravin. Podle dosud dostupných informací kyselina ellagová brání kancerogenním látkám v přeměně na buněčné jedy, ty pak ztrácejí schopnost ovlivňovat DNA a iniciovat mutace vedoucí k rozběhnutí rakoviny. Kyselina ellagová tedy zvyšuje obranyschopnost buňky vůči toxické agresi a podporuje její schopnost zbavovat se kancerogenních látek. Ale výsledky vlastní studie lékařů R. Béliveau a d. Gingrase naznačují, že kyselina ellagová by mohla být mnohem účinnějším bojovníkem s rakovinou, než se předpokládalo. Zjistili  totiž, že tato molekula je velice výkonný inhibitor, který dokáže zbrzdit rozvoj dvou bílkovin nezbytných pro vaskularizaci nádorů (VEGF a PDGF), tj. zastavit proces angiogeneze. Kyselina ellagová má obdobné účinky jako některé složky zeleného čaje a je téměř stejně účinná jako látky vyvíjené farmaceutickým průmyslem, jejichž cílem je zabránit buňkám vytvořit novou cévní síť pro zásobování nádorů. Když vezmeme v úvahu, jaký význam má angiogeneze pro vývoj a progresi nádorů, je zcela zřejmé, že schopnost kyseliny ellagové brzdit cévní novotvorbu jen zvyšuje její kancerostatické schopnosti. Jahody a maliny si proto zaslouží zvláštní pozornost a čestné místo v prevenci rakoviny pomocí potravin.

Anthokyanidiny

Anthokyanidiny jsou polyfenoly, díky nimž se květy a ovoce honosí tolika barvami: červenou, růžovou, fialovou, oranžovou či modrou. Tyto pigmenty jsou významně zastoupeny především v drobném ovoci, v malinách a borůvkách, ty jich mohou obsahovat až 500 mg ve 100 g. Denní příjem anthokyanidinů může u velkých jedlíků ovoce dosahovat až 200 mg, proto patří mezi nejhojněji požívané polyfenoly. Vysoký obsah anthokyanidinů a proanthokyanidinů v drobném ovoci je příčinou jejich značného antioxidačního potenciálu. Ze všech analyzovaných plodů se na první místo mezi antioxidanty řadí borůvky a v těsném závěsu se drží maliny, jahody a brusinky. Na závěr můžeme říci, že drobné ovoce je výjimečným zdrojem polyfenolů s výrazným protirakovinným potenciálem - kyselina ellagová, anthokyanidiny a proanthokyanidiny. Toto ovoce se dá konzumovat celoročně - čerstvé a pak zmražené či sušené.

Richard Bélieau PhD. A Denis Gingas PhD.
v knize Výživou proti rakovině, nakl. VYŠEHRAD

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 11/2014.