Paní Darina, která mne navštívila před šesti měsíci, trpí na záněty průdušek, chronický kašel a více než dvacet let na astma. V den, kdy za mnou přišla, byla po oslavě svých čtyřicátých narozenin a já jsem z její duše vnímala, že chce udělat ve svém životě velkou změnu, jenže si s tím sama nedokáže poradit.

Nahlédla jsem do jejího současného života a cítila jsem silné obavy, že se její zdravotní stav zhorší, přijde o práci a bude žít v chudobě a opuštěnosti.

Svou matku nenavštěvuje, s otcem se vidí minimálně. Sourozence ani děti nemá a v současném příteli nenachází oporu – je ženatý a díky rodinnému majetku ani nedokáže svoji manželku opustit.

Darina byla ve svém životě dosti kritická vůči ostatním lidem a snažila se vždy prosadit. Chtěla něčeho dosáhnout a toužila po uznání ze strany své matky, která jí od jejích patnácti let přestávala rozumět. Vázla mezi nimi komunikace a Darině chyběla matčina láska a péče.

Ani Darinina matka to ale neměla jednoduché. Sama trpěla od svých devíti let depresemi a úzkostnými stavy. Jako dítě se cítila provinile z toho, co tehdy probíhalo v jejím blízkém okolí. Tenkrát nedokázala dýchat sama za sebe a potlačovala v sobě i pláč. Jako malá často utíkala z domu, protože její otec, dědeček Dariny, se vracel domů opilý a svoji ženu fyzicky i psychicky týral – ona to neunesla a skončila život sebevraždou, on se pak upil k smrti.

Darinina matka tedy ve věku patnácti let osiřela a musela přestěhovat ke své tetě, maminčině sestře. U ní to sice také neměla jednoduché, ale alespoň na několik let se na ni štěstí usmálo. Potkala muže, který tehdy sloužil v kasárnách v blízkosti jejího bydliště. Jako žena, jež se neměla ráda, potřebovala vedle sebe mít spřízněnou dušičku muže, u kterého by cítila oporu a sílu.

Za necelý rok přišla na svět Darina. Se svým otcem problém neměla, jejich vztah byl dlouhá léta v rovnováze. Když však z otcovy strany došlo k nevěře, Darinina matka ji přešla a ani se nesnažila manžela získat zpět. Příčinou tohoto jednání byla její minulost, určitá nenávist pramenící z pocitu ublížení a porážky. Cítila se jako oběť, která si tuto nevěru od manžela zasloužila kvůli tomu, že kdysi nedokázala pomoci svým rodičům, a několik let byla nucena brát silná antidepresiva.

Otec Dariny se vedle matky zase cítil nedoceněný a nepotřebný, protože mu nedokázala (díky vlivu léků) projevit dostatek citu a něhy. To mu chybělo a začal hledat někoho, kdo ho bude více milovat a své city mu dá najevo. Nicméně je to muž velice intuitivní s vysokou inteligencí a byl předurčen k povolání, jež ho přivádí do styku s lidmi. Díky tomu poznal několik žen a později navázal citový vztah ke své o dvacet let mladší podřízené. Bylo to předurčení, které působilo především proto, že u tohoto vášnivého a majetnického muže se sexualita dostala do střetu se střízlivým a důsledným uvažováním o sobě samém. Nová žena, která mu patří, ho miluje především pro jeho postavení i určitou finanční jistotu a nemíní se ho vzdát. Darině je to vše líto, ale nedokáže s tím nic dělat.

Abych poznala zdroj jejích potíží, vrátila jsem se s jejím souhlasem do předchozích minulých životů, které prožila společně se svojí současnou rodinou. V jednom ze životů se viděla jako otrokyně připoutaná k ostatním otrokům za krk a nohy. Sledovala sebe a svou matku: Na krku měly hrubý kovový obojek, k němuž byly připoutány provazem, který se jim zařezával do ramenou. Jejich věznitel měl tmavou pleť a bičoval je na popud jistého bělocha, který vše organizoval. Matka s dcerou byly trestány za to, že se zastávaly všech žen-otrokyň. Bojovaly proti mužům již několik životů jakoby preventivně, předem, pro případ, že by se jim někdo chystal ublížit jako první.

Po vyčištění těchto předchozích minulých životů a po odpuštění všem lidem, kteří jim ubližovali, a to včetně členů jejich rodiny, se Darině i její matce ulevilo. Zdravotní problémy pomalu ustoupily a obě ženy, i přes odlišnost svých povah, k sobě našly cestu.